Vymáhání

Finanční správa je při správě daňových nedoplatků primárně vázána daňovým řádem (§§§) Nedoplatek je částka daně, která není uhrazena, a uplynul již den splatnosti této daně; nedoplatek je rovněž neuhrazené příslušenství daně, u kterého již uplynul den splatnosti, popřípadě též neuhrazená částka zajištěné daně (§§§) Daňový nedoplatek tedy představuje rozdíl mezi daní, která měla být zaplacena, a skutečně uhrazenou částkou daně.

K vymáhání daňového nedoplatku (§§§) správce daně přistupuje v případech, kdy daňový subjekt neuhradí splatnou daň či příslušenství daně sám ve lhůtě podle daňového řádu, a to po provedení ostatních zákonných úkonů, jimiž se pracovníci finančních úřadů snaží neinvazivními prostředky ve vztahu k dlužníkovi docílit toho, aby svůj dluh uhradil bez nutnosti provedení daňové exekuce se všemi z toho pro něj plynoucími negativními důsledky a zároveň jej přimět k plnění jeho dalších daňových povinností řádně a včas. Správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí, zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby.

Daňovou exekuci (§§§) lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, přikázáním jiné peněžité pohledávky, postižením jiných majetkových práv, prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitých věcí.

K provedení daňové exekuce prodejem movitých i nemovitých věcí může správce daně nařídit a provést dražbu (§§§)

Daňový řád stanoví také postupy pro zajištění nedoplatků (§§§) K zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň je užíván zajišťovací příkaz, na jehož základě daňový subjekt skládá jistotu na depozitní účet správce daně.

Mezinárodní pomoc při vymáhání se řídí zákonem o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (§§§)